myšlenkové pochody/mind thinking

V Dánsku máme právě další nádherný den. Dnů jako těchto si musíme vážit, protože jich prý už moc nebude (achjo). Posledních pár dnů jsem smutnila po Praze. Pomalu jsem si představovala, jaký to bude až poletím domů a jak se (zase) rozbrečim na letišti až uvidim tátu (kterej pro mě doufám zase z tradice přijede). Nejvíc mě mrzelo, že přijdu o Signal festival, který pro mě byl hlavní událostí podzimu (teda hnedka vedle mých narozenin, haha). Přiznám se, že tyhle světelné projekce mě fakt berou.
Když už jsem ty narozeniny zmínila, tak to trochu rozvedu. V Dánsku je tradice, že ten kdo má narozeniny přinese flødeboller, takže v rámci "podánšťování" jsem je samozřejmě koupila a celá třída měla radost, že si daj něco sladkýho po obědě. Večer mě ještě čekal cheesecake od Simčy s 20 svíčkama s dánskou vlajkou a Nutella. <3


//

EN

We're enjoying another beautiful day in Denmark. Days like today are something precious, so we have to appreciate it, because not many are left. I was homesick the past couple of days. I was imagining how will I fly back home and how will I cry (again) at the airport, when I will spot dad (who will hopefully come pick me up as a tradition). What I am most sad about is that I missed my favorite Signal festival (festival of lights), which is the highlight of autumn (next to my birthday). I honestly love these light installations and projections.
When I mentioned my birthday than I will talk a bit more. There is the tradition in Denmark that if you are the birthday girl/boy than  you must bring flødeboller (to school, work, anywhere...). So in the name of becoming more danish I brought them and the whole class was happy that they have something sweet after lunch. In the evening, my friend Simona baked cheesecake (with 20 candles with danish flag on it) for me and I couldn't be happier. Oh and I've also got Nutella <3

flødeboller

stay awesome!