HOSTEL NECESSITIES

EAR PLUGS

OMG. Life changer ever since I started bringing them with me on adventures. I am a good sleeper, but I need to be alone in my comfortable bed. And that is (most likely) not the case of hostels. Ear plugs help me physically and (mainly) psychologically. 

TOWEL

It’s starting to happen more and more often that hostels want you to pay for bedsheets and towels. What the actual fuck? Why don’t you include it in the price? I don’t get it. Am I supposed to bring my own sheets?! So at least I can save few Euros on the towel. I have been traveling with this one for so long now and it’s honestly the most practical thing ever for travelling. It is tiny when you fold it, but it  covers the whole body. Win-win!

LOCK

Yep. You never know. Some hostels can be scatchy and you don’t want to leave your belongings in the room just like that. In most of the hostels you can use assigned locker, but they are usually not with pad locks, which you either need to borrow for money or just bring your own one. Easy as that. 

(By the time this is published, I lost mine pad lock, so I need to go get one soon!)

TOTE BAG

Now you may be asking, why tote bag? One - they are uber cool, two - they are practical for everyday use and therefore also practical for staying at hostel. Now, let me explain you why you should own a tote bag. Imagine, 12 people sleeping in the same room. You the one who wakes up early/goes to bed late and you want to take a shower/brush your teeth or maybe just change your clothes. And that is the time when tote bag comes in handy. You stuff it all in go do your thing. Imagine walking down the hall to showers and your undies fall down or your toothbrush - unhygienic and for some of us a cause to turn red like potato. Say yes to a tote bag! 

BE OPEN MINDED

I have had some great and awful hostel experiences, but one thing is for sure. Be prepared for anything. You can meet great people, have an awesome free breakfast or you can sleep in the room with two British guys, who go partying every night (they were actually really nice and funny when we started talking and were apologising for being noisy when coming back from the club) or you can sit opposite to this way too friendly guy, who is sort of hitting on you, but you are not interested. But I also found great friends (hey, Manja!) while staying in a hostel. 

So be prepared. Say “hi” when you enter the room for the first time, give everyone a smile and engage in a conversation if you feel like it. Later on, you can decide whether you want to have something in common with them or be rather just hanging there on your own. 

DO YOU HAVE ANY TIPS? SHARE THEM BELOW! :) 

Ísafjörður

This Icelandic town with 2 600 inhabitants is a prototype of a fishing town. Ísafjörður is a town pretty much isolated from the rest of the Iceland as it lies at the top of West fjords, which makes it really hard to reach. You can either drive along 7 fjords, which is absolutely spectacular. Or you can fly with one of those tiny airplanes from Reykjavík, but because the town is right next to the ocean it happens quite a lot that the wind is so strong that the airplane cannot land.

Icelanders say that it takes 5-6 hours to get here from Reykjavík, but I honestly don’t know how crazy they drive to be so fast. It took us so much longer. We might have been enjoying the unusual views, but still driving through 7 fjords is driving through 7 fjords.

When we walked around the town, I was constantly taking pictures, so I’ve decided to dedicate one blogpost only to Ísafjörður’s buildings. Here ya go! Would you live in one of these?

SNOW, SKI AND SUN IN ITALY

Oh, Italy...I hold so much love for anything italian. Well, actually and mainly - FOOD and their beautiful mountains. Pizza and pizza and pizza. Than cheese, cheese and cheese. And then gelatto, gelatto, gelatto.
Do I need to continue? No.
So when November was turning into December, I went to Italian Alps for couple of days. More exactly, Livigno. This beautiful, tax free, cute, ski town is well known between athletes. It seriously is the perfect place. Pizzerias are on every corner and Italians always can do snow, even though the conditions are (sadly) getting worse and worse in Central Europe. But I am finally getting to my point. Livigno is lovely town, which holds an opening race for us long distance cross country skiers. And I was there too this year. It is a small race with around 800 participants and since it is "so small", you get to see the legends of long distance cross country skiing (could the name be any longer?!) just few metres from you.
There is a funny story to it as well. I got to eat pizza in a tiny pizza place with the legends of legends for us Czechs - Standa Rezac. It was so nice to talk to him about the race and how is he feeling about this years Visma Ski classics - series.
Well, I rested my soul in Livigno so so much. I don’t know if it was caused by the sun or the food or just being out in the mountains, but it felt great. I realized that I need nature (especially beautiful mountains covered in snow) in my life. That is actually no surprise, since my parents took me to mountains all the time, when I was little.

Aaaah, I feel so "zen" even just thinking about it.

But,

Goodbye for now. (and eat some pizza)

//

CZ

Itálie...

Mám v sobě tolik lásky pro cokoliv italského. Teda vlastně a hlavně - JÍDLO a jejich nádherné hory. Pizza, pizza a pizza. Potom sýr a sýr a sýr. No a nakonec želáto, želáto, želáto.

Mám pokračovat? Radši ne. Už teď se mi sbíhají sliny.

Takže když se listopad lámal v prosinec, tak já vyjela do Italských Alp na pár dnů. Přesněji do Livigna. Tohleto milé, bezcelní, lyžařské městečko je moc dobře známé mezi námi sportovci. Doopravdy to je perfektní místo (nejen pro trénink). Pizzerie na každém rohu, Italové vždycky dokážou vykouzlit slušný sníh, přestože je to v té naší Evropě rok od roku horší. Ale konečně k věci. Livigno je roztomilé městečko, které každý rok pořádá první dálkoběžkařský závod sezony - La Sgambeda a já jsem se ho letos konečně zúčastnila! Je to jeden z těch menších závodů sezony, které má zhruba 800 účastníků, takže všechny ty hvězdy dálkového běžkování máte přímo před sebou.

A chcete zajímavou storku? Naprostou náhodou jsem si pokecala nad pizzou se Standou Řezáčem. A jestli nevíte kdo je Standa Řezáč, tak to teda nevim. Bylo to fajn si pokecat, jak to vidí s letošní sezonou Visma Ski Classics a co bude mazat na zítřejším závodě.

No, řeknu vám...v Livignu sem si neskutečně oddáchla. Nevim, jestli to bylo tím sluníčkem nebo skvělým jídlem, ale bylo to úžasný. Uvědomila sem si (již poněkolikáté), že potřebuju k životu přírodu (teda hlavně hory, nejlépe zasněžené). A není divu, když mě rodiče jakou malou tahali do hor pořád.

Ještě teď se cejtim “zen”, jen když na to pomyslim.

Ale to je pro dnešek všechno, nechám za sebe mluvit fotky.

Ciao!

the best bday gift ever

Imagine travelling around Denmark for just 50 Dkk (around 6 Euros) for the whole day. What would you do? Would you stay at home or would you buy the ticket and travel all day? This amazing thing happened yesterday. Danish railways did this great campaign and I wish they would do it more often. #brokestudent

So I planned where we gonna go and all the trains, because I love trains. We firstly headed off to the northern most tip of Denmark - Skagen. Skagen is actually pretty magical place, because two seas (Baltic and North) meet here. After spending couple of hours in very very windy North, we took the train south to Aarhus - second biggest city in Denmark. We walked a bit around, had a coffee, took some pictures and then headed back home. 

I couldn't wish for better birthday gift. Karma really exists.

P.S.: I hitchhiked for the first time and thanks to that we caught the train! 

//

Představte si, že jeden den můžete jezdit vlakem po Dánsku za 50Dkk (zhruba 180 Kč). Co byste dělali? Zůstali byste doma nebo byste využili možnosti a vyrazili na výlet? Jo, tahle úžasná věc se včera opravdu stala a my vyrazili do míst, kam jsme se už dloucho chtěli podívat. Kéž by tohle Dánský dráhy dělli častěji. #studentskej život

Takže jsem vzala iniciativu do svejch rukou a naplánoval všechny místa a vlaky, protože mě hrozně bví plánovat výlet a taky mám moc ráda vlaky. Ráno jsme vyrazili na nejsevernější místo Dánska - Skagen. Věděli jste, že se tu slévá Baltické a Severní moře? No řeknu vám, že to byl super zážitek! Po pár hodinách v hodně, ale opravdu hodně větrném Severu, jsme vyrazili na jih do druhého nějvětšího města Dánska - Aarhusu. Tady už jsme se jen prošli, dali si kafe, vyfotili pár roztomilejch baráčků a pomalu vyrazili zase vlakem domů. 

Lepší dárek k narozeninám bych si přát nemohla. Karma asi fakt existuje.

P.S.: poprvé jsem úspěšně stopla auto (protože ostatní se styděli :D) a díky tomu jsme stihli vlak! 

and this is it - the northern most tip of Denmark

tak tohle je ten nejsevernější výběžek Dánska

at the top of Denmark/na vrcholu Dánska

Aarhus

Iceland / Laugavegur hiking trail

Česká verze je o kousek níže. :)

Iceland is a country of extreme contrast. A place where fire and ice co-exist. Where the dark winters are offset by the summer’s midnight sun.

A country where insular existence has spurred a rich and vibrant culture. Where the vast, unspoiled nature lies at the doorsteps of highly modern urban community. A place where a peaceful and progressive population lives in harmony with the often-violent forces of nature. The place where Europe meets America, in a quite literal geological sense.

And I am finally ready to share my Icelandic adventure.

First of all, let me tell you that there will be more than just one blogpost, because there is no chance that more than 2 weeks would fit in one post and also it makes sense to write separate blogposts about different places. Todays blogpost will be about the well known hiking trail "Laugavegur", where we started our Icelandic adventure. When I say "we" I mean my mother and couple friends from Czech Republic (in total there was 10 of us).

We landed around 1am, but not very prepared, so we had to overnight at the airport. Luckily we were not the only one, but security made sure that no one would lay down or fell asleep. I slept for maybe 3 hours like this and that sucked. We took the bus at 6am to Reykjavík, where we had to survive another few hours before our bus to highlands was leaving. The bus was another extreme. It was prepared for wading the rivers on the way by having bigger wheels and the whole bus' construction was much higher, which was again something what I never experienced before. 

Anyway, after four hours on the bus we finally got in the middle of nowhere. No reception, no civilisation only people with big backpacks and boots. Instead of phone, I took out my camera and just kept pushing the shutter. This whole trail starts at Landmannalaugar, where you can dip in the hot springs (how exciting!!!) and ends in  Þórsmórk. It takes 2-4 days to finish the 55 km trail, but there is an option to extend it for 2 more days and extra 30 km and finish in village called Skógar (with a very touristy waterfall), which I'm very happy that we did.

Every day in Laugavegur you get to see different sceneries. First day it was smelly steam coming out of ground and hills in different colour like red, blue, yellow, grey and all this is caused by different minerals in this area.
Second day it was a huge lake we slept next to, volcanoes and lava fields. Also in the beginning of day two I felt really miserable and realised that I am sick. Yes, in the summer, on vacation. But there was no chance to not continue, since we had to follow our schedule and there was nothing what could help me except some painkillers, which I always bring with me "just for sure". So the second day it was about extremes. Wading the rivers, when once it was just under the knees and the second one had to be crossed only in your underwear (of course with leaving your upper body clothes on).
 Third day we saw some signs of sun(!!!) for few minutes, but than it drizzled a bit. The scenery was beautiful...from canyons to glaciers. You start in lava field and finish in Þórsmórk, which is full of trees and bushes. At this point not only we could shower in a warm water and could eat some normal food (meaning: not dry food), so big thumps up to Volcano huts. Also a lot of people took the bus back to Reykjavík, because this was the official end of Laugavegur. The thing is that you start the trail with some people and you meet them everyday (at least at the campsite) and you very easily become friends. That is something I will definitely never forget about Iceland. The people, who have the same mind set, so you are instantly friends even though you just met.
Day four was day to relax a bit and walk to next campsite (6km), so some of us did smaller hiking routes. I've been recommended by this American guy to go on 45min hike to a hill with apparently "absolutely stunning view". Let me tell you that this place was even more absolutely amazing and breathtaking. It's called Valahnukúr mountain and you have 360° view.
The last day of our trail was pretty tough. We literally went up and down. Up to the glacier and down to the sea and it was also the longest part (24km). And again Iceland showed us, how diverse it is. We were on a volcano called Magni, which was created by Eyjafjallajökull (that volcano, which erupted in 2010). So we were standing on a crater, but at the same time we were on a glacier. How crazy is that? When you touched the soil, you could feel that it is still warm. I was full of "wow" and "omg".  Once we got behind the glacier, we walked down and down and down to Skógar. Along the way, there was uncountable amount of waterfalls and canyons and just all that together. It was an epic end to an epic trail.
This was the first part all about hiking trail Laugavegur, next time you can look forward to roadtripping around Iceland.

If you made it this far than I am very pleased and I hope you enjoyed it. Now to the photo gallery! :)


P.S.: you might think "what the heck is this weather?!" , but honestly we were so lucky that it wasn't raining, because imagine carrying wet tent and wearing wet shoes. I wouldn't wish that to anyone.

//


ČESKY

Island je země kontrastů. Místo, kde oheň a led ko existují pohromadě. Kde tmavé zimy jsou vykompenzovány letním půlnočním slunce. Kde nedotknutá příroda sousedí s moderním městem. Místo, kde lidé žijí v harmonii mírumilovní lidé s dost často násilnou přírodou. Místo, kde se Evropa setkává s Amerikou doslova z geologického hlediska. 

A já konečně sepsala první část našeho Islandského dobrodružství.

Na začátek hned musím zmínit, že z Islandu bude určitě víc jak jeden článek, protože vměstnat něco přes dva týdny pobytu do jednoho článku je nemožné a taky dává smysl udělat rozdílné články o různých místech/zážitcích. Ten dnešní článek bude o treku známém jako Laugavegur, kde jsme začali islandské dobrodružství. Prý je to jeden z treků, který musíte jednou v životě jít. 

Na letišti v Keflavíku jsme přistáli někdy okolo 1 hodiny ranní a jelikož jsme nebyli tak uplně připravení, tak jsme museli vyčkat do rána na letišti. Naštěstí jsme nebyli jedniný, vlastně nás bylo docela hodně, ale securiťáci se postarali o to, abychom náhodou neusnuli a nedej bohu se natáli do vodorovné polohy. Já osobně jsem zvládla spát asi tak 3 hoďky spolu s několika probuzeníma od securiťáků. V 6 ráno jsme radostně nastoupili do autobusu směr Reykjavík, kde jsme museli přežít několik dalších hodin než náš autobus směr islandská divočina odjížděl. Autobus byl zase něco spešl. Aby byl připravenej na projíždění řek, tak měl obří kola a celá karoserie byla zvýšená. Zase novinka, kterou sem nikdy předtím nezažila.

Po pár hodinách (respektive 4 hodinách) v autobusu jsme se dostali do neznáma známé jako Landmannalaugar. Žádný signál, žádná civilizace, jenom lidi s velkejma báglama a pohorkama na nohách. Místo telefonu jsem vytáhla foťák a začla “cvakat”.  Tenhle trek začíná v Landmannalaugaru, kde se můžete ohřát v horkých pramenech a končí v Þórsmórku v oblasti vulkanické činnosti. Trvá 2-4 dny (záleží, jak zdantní a šílený jste), ale je tu možnost prodloužit si to o další dva dny a 30 km a dojít až do vesničky Skógar, kde je velmi známý a turisty navštěvovaný Skógafoss vodopád, což jsme i my udělali. 

Každý den na Laugavegur můžete vidět několik různých scenérií. Tohle byly ty naše. 

První den to byla pára ze země, která teda pěkně smrděla a nádherné kopce zbarvené do spousty různých barev jako například červená, šedá, modrá právě díky různým minerálům, které se v téhle oblasti vyskytují (právem se téhle oblasti říká “Duhové hory” ). 

Druhý den to bylo obrovské jezero, vedle kterého jsme stanovali, sopky a pole lávového popílku. Taky jsem se hned z rána cítila naprosto mizerně až jsem málem nebyla schopná sníst snídani (což už u mě teda něco znamená). Nějakou záhadou jsem onemocněla, v létě, na dovolené a táhlo se to se mnou celý pobyt. Nebyla tu žádná jiná možnost než prostě pokračovat v treku, takže jsem se nějak Ibalginama dala do kupy a vyrazili.  Takže druhý den byl taky o extrémech. Brodili jsme řeky, kde jedna byla po kolena a druhá …. no museli jsme sundat všechny spodky, aby nenamokly. 

Třetí den jsme zahlédli sluníčko na pár minut, ale pak začlo mrholit. Scenérie se kolem nás během dne opět rapidně měnila.Ráno jsme začali v lávovém poli, prošli okolo kaňonů a skončili s výhledem na ledovec mezi stromy a keři.  V tomhle bodě jsme došli do Þórsmórku, což je takový menší náznak civilizace, jelikož se můžete osprchovat teplou vodou a sníst něco jinýho než polívku z pytlíku. Zároveň je to takový zlomový bod, protože tu většina lidí nasedne do autobusu jede do Reykjavíku. Představte si, že vyrazíte s naprosto neznámýma lidma, které každý den vidíte a večer kecáte nad večeří z ešusu a nakonec se s nima loučíte jako přátelé. Je to něco, čím se mi Island dostal pod kůži. Lidi, kteří mají podobné myšlenkové pochody a podobné rozpoložení a všichni cestovatelé tu jsou na sebe hrozně milí a pomáhají si navzájem.

Den čtvrtý jsme si nařídili jako odpočinkový a poposunuli jsme se jenom 6 km dále na trati plus udělali individuální menší výlety. Já jsem vyrazila na základě doporučení “there is an absolutely stunning view” od jednoho amíka na kopec vzdálený 45 minut.  A na rovinu vám řeknu, že to bylo ještě lepší než jsem čekala. Z Valahnukúru máte 360° výhled na nádhernou krajinu. 

Den pátý a zároveň poslední den našeho treku byl docela náročný. Doslova jsme vyšli nahoru a sešli dolu. Nahoru k ledovci a dolu k moři, také to byl nejdelší úsek trati (24km). A opět jsme zažili, proč lidé jezdí na Island. Stáli jsme na kráteru zvaným Magni, který byl vytvořen výbuchem sopky Eyjafjallajökull aneb “ta sopka co vybuchla v roce 2010”. Takže jsem stáli na sopce, která byla doslova ještě teplá a zároveň jsme byli na ledovci. No není to šílený?! 

Když jsme přešli přes ledovec, tak nás čekal už jen sestup do Skógaru podél kaskády vodopádů a kaňonů. Byl to epický konec epickému výletu.

Tohle tedy byla první část z našeho islandského dobrodružství, příště se můžete těšit na roadtrip okolo ostrova.

Obdivuju ty, kteří to zvládli až sem a doufám, že jste si to užili. Věřte, že tyhle zážitky se nedájí nějak shrnout nebo vyškrtat, takže to holt musí bejt dlouhý. Teď už si můžete užít nálož fotek.

P.S.: možná si z fotek řeknete, co jsme to měli za počasí, ale věřte, že měli jsme velké štěstí, protože nám nepršelo. Umíte si představit nosit mokrý stan a obouvat mokré pohorky? To bych nepřála opravdu nikomu. 

moc pěkný, ale malý letiště v Keflavíku

Landmannalaugar the starting point of trail/startovací místo treku

one of many hotsprings in Iceland/jeden z geotermálních bazénku na Islandu

canyon and glacier/kaňon a ledovec

Can you find the bus?/Najdete autobus na fotce?

crater Magni on glacier/kráter Magni, který se rozkládá na ledovci

behind the waterfall/za vodopádem

před vodopádem

See you next time!

Tak zas příště!