Iceland is a country of extreme contrast. A place where fire and ice co-exist. Where the dark winters are offset by the summer’s midnight sun.
A country where insular existence has spurred a rich and vibrant culture. Where the vast, unspoiled nature lies at the doorsteps of highly modern urban community. A place where a peaceful and progressive population lives in harmony with the often-violent forces of nature. The place where Europe meets America, in a quite literal geological sense.
And I am finally ready to share my Icelandic adventure.
First of all, let me tell you that there will be more than just one blogpost, because there is no chance that more than 2 weeks would fit in one post and also it makes sense to write separate blogposts about different places. Todays blogpost will be about the well known hiking trail "Laugavegur", where we started our Icelandic adventure. When I say "we" I mean my mother and couple friends from Czech Republic (in total there was 10 of us).
We landed around 1am, but not very prepared, so we had to overnight at the airport. Luckily we were not the only one, but security made sure that no one would lay down or fell asleep. I slept for maybe 3 hours like this and that sucked. We took the bus at 6am to Reykjavík, where we had to survive another few hours before our bus to highlands was leaving. The bus was another extreme. It was prepared for wading the rivers on the way by having bigger wheels and the whole bus' construction was much higher, which was again something what I never experienced before.
Anyway, after four hours on the bus we finally got in the middle of nowhere. No reception, no civilisation only people with big backpacks and boots. Instead of phone, I took out my camera and just kept pushing the shutter. This whole trail starts at Landmannalaugar, where you can dip in the hot springs (how exciting!!!) and ends in
Þórsmórk. It takes 2-4 days to finish the 55 km trail, but there is an option to extend it for 2 more days and extra 30 km and finish in village called Skógar (with a very touristy waterfall), which I'm very happy that we did.
Every day in Laugavegur you get to see different sceneries. First day it was smelly steam coming out of ground and hills in different colour like red, blue, yellow, grey and all this is caused by different minerals in this area.
Second day it was a huge lake we slept next to, volcanoes and lava fields. Also in the beginning of day two I felt really miserable and realised that I am sick. Yes, in the summer, on vacation. But there was no chance to not continue, since we had to follow our schedule and there was nothing what could help me except some painkillers, which I always bring with me "just for sure". So the second day it was about extremes. Wading the rivers, when once it was just under the knees and the second one had to be crossed only in your underwear (of course with leaving your upper body clothes on).
Third day we saw some signs of sun(!!!) for few minutes, but than it drizzled a bit. The scenery was beautiful...from canyons to glaciers. You start in lava field and finish in Þórsmórk, which is full of trees and bushes. At this point not only we could shower in a warm water and could eat some normal food (meaning: not dry food), so big thumps up to
Volcano huts. Also a lot of people took the bus back to Reykjavík, because this was the official end of Laugavegur. The thing is that you start the trail with some people and you meet them everyday (at least at the campsite) and you very easily become friends. That is something I will definitely never forget about Iceland. The people, who have the same mind set, so you are instantly friends even though you just met.
Day four was day to relax a bit and walk to next campsite (6km), so some of us did smaller hiking routes. I've been recommended by this American guy to go on 45min hike to a hill with apparently "absolutely stunning view". Let me tell you that this place was even more absolutely amazing and breathtaking. It's called Valahnukúr mountain and you have 360
° view.
The last day of our trail was pretty tough. We literally went up and down. Up to the glacier and down to the sea and it was also the longest part (24km). And again Iceland showed us, how diverse it is. We were on a volcano called Magni, which was created by Eyjafjallajökull (that volcano, which erupted in 2010). So we were standing on a crater, but at the same time we were on a glacier. How crazy is that? When you touched the soil, you could feel that it is still warm. I was full of "wow" and "omg". Once we got behind the glacier, we walked down and down and down to Skógar. Along the way, there was uncountable amount of waterfalls and canyons and just all that together. It was an epic end to an epic trail.
This was the first part all about hiking trail Laugavegur, next time you can look forward to roadtripping around Iceland.
If you made it this far than I am very pleased and I hope you enjoyed it. Now to the photo gallery! :)
P.S.: you might think "what the heck is this weather?!" , but honestly we were so lucky that it wasn't raining, because imagine carrying wet tent and wearing wet shoes. I wouldn't wish that to anyone.
//
ČESKY
Island je země kontrastů. Místo, kde oheň a led ko existují pohromadě. Kde tmavé zimy jsou vykompenzovány letním půlnočním slunce. Kde nedotknutá příroda sousedí s moderním městem. Místo, kde lidé žijí v harmonii mírumilovní lidé s dost často násilnou přírodou. Místo, kde se Evropa setkává s Amerikou doslova z geologického hlediska.
A já konečně sepsala první část našeho Islandského dobrodružství.
Na začátek hned musím zmínit, že z Islandu bude určitě víc jak jeden článek, protože vměstnat něco přes dva týdny pobytu do jednoho článku je nemožné a taky dává smysl udělat rozdílné články o různých místech/zážitcích. Ten dnešní článek bude o treku známém jako Laugavegur, kde jsme začali islandské dobrodružství. Prý je to jeden z treků, který musíte jednou v životě jít.
Na letišti v Keflavíku jsme přistáli někdy okolo 1 hodiny ranní a jelikož jsme nebyli tak uplně připravení, tak jsme museli vyčkat do rána na letišti. Naštěstí jsme nebyli jedniný, vlastně nás bylo docela hodně, ale securiťáci se postarali o to, abychom náhodou neusnuli a nedej bohu se natáli do vodorovné polohy. Já osobně jsem zvládla spát asi tak 3 hoďky spolu s několika probuzeníma od securiťáků. V 6 ráno jsme radostně nastoupili do autobusu směr Reykjavík, kde jsme museli přežít několik dalších hodin než náš autobus směr islandská divočina odjížděl. Autobus byl zase něco spešl. Aby byl připravenej na projíždění řek, tak měl obří kola a celá karoserie byla zvýšená. Zase novinka, kterou sem nikdy předtím nezažila.
Po pár hodinách (respektive 4 hodinách) v autobusu jsme se dostali do neznáma známé jako Landmannalaugar. Žádný signál, žádná civilizace, jenom lidi s velkejma báglama a pohorkama na nohách. Místo telefonu jsem vytáhla foťák a začla “cvakat”. Tenhle trek začíná v Landmannalaugaru, kde se můžete ohřát v horkých pramenech a končí v Þórsmórku v oblasti vulkanické činnosti. Trvá 2-4 dny (záleží, jak zdantní a šílený jste), ale je tu možnost prodloužit si to o další dva dny a 30 km a dojít až do vesničky Skógar, kde je velmi známý a turisty navštěvovaný Skógafoss vodopád, což jsme i my udělali.
Každý den na Laugavegur můžete vidět několik různých scenérií. Tohle byly ty naše.
První den to byla pára ze země, která teda pěkně smrděla a nádherné kopce zbarvené do spousty různých barev jako například červená, šedá, modrá právě díky různým minerálům, které se v téhle oblasti vyskytují (právem se téhle oblasti říká “Duhové hory” ).
Druhý den to bylo obrovské jezero, vedle kterého jsme stanovali, sopky a pole lávového popílku. Taky jsem se hned z rána cítila naprosto mizerně až jsem málem nebyla schopná sníst snídani (což už u mě teda něco znamená). Nějakou záhadou jsem onemocněla, v létě, na dovolené a táhlo se to se mnou celý pobyt. Nebyla tu žádná jiná možnost než prostě pokračovat v treku, takže jsem se nějak Ibalginama dala do kupy a vyrazili. Takže druhý den byl taky o extrémech. Brodili jsme řeky, kde jedna byla po kolena a druhá …. no museli jsme sundat všechny spodky, aby nenamokly.
Třetí den jsme zahlédli sluníčko na pár minut, ale pak začlo mrholit. Scenérie se kolem nás během dne opět rapidně měnila.Ráno jsme začali v lávovém poli, prošli okolo kaňonů a skončili s výhledem na ledovec mezi stromy a keři. V tomhle bodě jsme došli do Þórsmórku, což je takový menší náznak civilizace, jelikož se můžete osprchovat teplou vodou a sníst něco jinýho než polívku z pytlíku. Zároveň je to takový zlomový bod, protože tu většina lidí nasedne do autobusu jede do Reykjavíku. Představte si, že vyrazíte s naprosto neznámýma lidma, které každý den vidíte a večer kecáte nad večeří z ešusu a nakonec se s nima loučíte jako přátelé. Je to něco, čím se mi Island dostal pod kůži. Lidi, kteří mají podobné myšlenkové pochody a podobné rozpoložení a všichni cestovatelé tu jsou na sebe hrozně milí a pomáhají si navzájem.
Den čtvrtý jsme si nařídili jako odpočinkový a poposunuli jsme se jenom 6 km dále na trati plus udělali individuální menší výlety. Já jsem vyrazila na základě doporučení “there is an absolutely stunning view” od jednoho amíka na kopec vzdálený 45 minut. A na rovinu vám řeknu, že to bylo ještě lepší než jsem čekala. Z Valahnukúru máte 360° výhled na nádhernou krajinu.
Den pátý a zároveň poslední den našeho treku byl docela náročný. Doslova jsme vyšli nahoru a sešli dolu. Nahoru k ledovci a dolu k moři, také to byl nejdelší úsek trati (24km). A opět jsme zažili, proč lidé jezdí na Island. Stáli jsme na kráteru zvaným Magni, který byl vytvořen výbuchem sopky Eyjafjallajökull aneb “ta sopka co vybuchla v roce 2010”. Takže jsem stáli na sopce, která byla doslova ještě teplá a zároveň jsme byli na ledovci. No není to šílený?!
Když jsme přešli přes ledovec, tak nás čekal už jen sestup do Skógaru podél kaskády vodopádů a kaňonů. Byl to epický konec epickému výletu.
Tohle tedy byla první část z našeho islandského dobrodružství, příště se můžete těšit na roadtrip okolo ostrova.
Obdivuju ty, kteří to zvládli až sem a doufám, že jste si to užili. Věřte, že tyhle zážitky se nedájí nějak shrnout nebo vyškrtat, takže to holt musí bejt dlouhý. Teď už si můžete užít nálož fotek.
P.S.: možná si z fotek řeknete, co jsme to měli za počasí, ale věřte, že měli jsme velké štěstí, protože nám nepršelo. Umíte si představit nosit mokrý stan a obouvat mokré pohorky? To bych nepřála opravdu nikomu.
moc pěkný, ale malý letiště v Keflavíku
Landmannalaugar the starting point of trail/startovací místo treku
one of many hotsprings in Iceland/jeden z geotermálních bazénku na Islandu
canyon and glacier/kaňon a ledovec
Can you find the bus?/Najdete autobus na fotce?
crater Magni on glacier/kráter Magni, který se rozkládá na ledovci
behind the waterfall/za vodopádem
před vodopádem
See you next time!
Tak zas příště!
